Americký kokršpaněl

Americký kokršpaněl je psí plemeno původem z USA, které Mezinárodní kynologická federace vede v VIII. skupině (slídiči, retrívři a vodní psi) pod standardem č. 167. Je to nejmenší plemeno v loveckých skupinách a od svého anglického příbuzného se liší stavbou těla a především mimořádně bohatou srstí.

Původ a historie

Americký kokršpaněl vznikl šlechtěním anglického kokršpaněla, který se do Ameriky dostal s anglickými přistěhovalci; podle jedné verze už na začátku 17. století, podle jiné až v 19. století z chovné stanice Jamese Farrowa. Poprvé byl k vidění roku 1883 na výstavě v Manchesteru ve státě New Hampshire, kde vyvolal rozruch.

Ve 30. letech 20. století se chov kokršpanělů definitivně rozdělil na klasický a takzvaný New Look s odlišnými parametry. Snaha amerických chovatelů vyvrcholila roku 1946 uznáním amerického kokra za samostatné plemeno – a to i přes silné protesty konzervativních chovatelů v Anglii. Původně sloužil k lovu stejně jako jeho anglický příbuzný, ale kvůli vzhledu a hlavně kvůli dlouhé srsti, která je pro lov v lese nepraktická, se z něj stalo plemeno společenské. První jedinci se do Čech dostali roku 1976 ze SRN a popularitou u nás rychle dostihli anglického kokršpaněla.

Vzhled

Kompaktní pes s kulatou, zaoblenou lebkou – nikdy plochou, ale ani přehnaně klenutou – s výraznými nadočnicovými oblouky a zřetelným stopem. Kohoutková výška je zhruba 36,8 cm u psů a 34,3 cm u fen (standard je uvádí v palcích), hmotnost se pohybuje mezi 11 a 14 kg. Rozdíly mezi pohlavími jsou malé: psi jsou jen nepatrně větší než feny a výraz mají stejně mírný.

Oči jsou okrouhlé, tmavé, živé a výrazné, s dobře přiléhajícími víčky. Uši jsou dlouhé, zavěšené, nasazené ve výši očí a dosahují až ke špičce nosu, pod hustou srstí mají jemnou kůži. Srst je na hlavě krátká, jemná a hedvábná, na uších tvoří bohatý závěs a na břiše, hrudi a nohou ochrannou podsadu. Zbarvení může být jednobarevné (černá, mahagonově červená, játrová, světle krémová), černá s pálením – kde pro výstavní účely smí být nejvýše deset procent tříslové srsti – nebo strakaté ve dvou a více odstínech, kde musí být vždy zastoupena bílá. Trojbarevné zbarvení patří geneticky k nejsložitějším.

Povaha

Kokršpaněl je stovky let popisován jednou vlastností: je veselý, a stojí to i ve standardu. Vztah k lidem má velmi přátelský a bývá označován za jednoho z nejlepších všestranných společníků vůbec. Cvičí se lépe než průměrný pes a američtí kokři bývají poslušnější než angličtí. Jsou hravější než většina plemen a mají velkou energii a vyšší vzrušivost – potřebují každodenní pravidelné vyžití, ne jen procházku kolem bloku.

Je to dobrý hlídač, při hlídání ovšem umí být i agresivní, a k cizím dětem se přibližuje s nedůvěrou. Sklon ničit věci má menší než průměr. Mezi pohlavími nejsou velké rozdíly – obě se snadno vychovávají, mají podobnou míru nervozity i potřeby pohybu. Feny bývají mazlivější, ale náchylnější k úzkostnému štěkání a k nedůvěře vůči cizím lidem v domácnosti; psi jsou útočnější vůči jiným psům a lepší hlídači.

Péče a chov

Tohle je plemeno, u kterého péče o vzhled není volitelná. Srst vyžaduje každodenní česání, v době línání častěji, a pravidelné koupání psím šamponem; bez toho se dlouhá srst na nohou a břiše rychle plstnatí. Výstavní jedinci vyžadují navíc pravidelný střih.

Uši jsou nejrizikovější místo celého psa. Těžké, převislé, hustě osrstěné ucho nepouští dovnitř vzduch a vytváří ideální prostředí pro nadměrnou tvorbu mazu a opakované záněty zvukovodu. Maz se odstraňuje tkaninou, nikdy ne hluboko do zvukovodu. Kontrola uší patří k týdenní rutině. Pozornost si žádají i oči, u nichž s věkem klesá spodní víčko a ve vzniklém záhybu se hromadí sliz a prach, a převislé pysky, kde po jídle zůstávají zbytky potravy a hrozí infekce – obojí je potřeba pravidelně čistit.

Zdraví

Z očních chorob je u amerického kokršpaněla nejvýznamnější progresivní retinální atrofie (PRA) a katarakta (šedý zákal), dále glaukom a entropium či ektropium – stáčení víček dovnitř nebo ven. Oční vyšetření obou rodičů je u tohoto plemene to nejdůležitější, co má chovatel doložit, a mělo by být čerstvé.

Dále se vyskytuje dysplazie kyčelního kloubu (u kokrů méně často než u velkých plemen, ale objevuje se), epilepsie, vrozené onemocnění ledvin, u kterého se psi dožívají jen několika let, a seborea – nadměrná produkce kožního mazu, projevující se mastnou, zapáchající srstí. Nejběžnějším praktickým problémem ale zůstávají chronické záněty zvukovodu vyplývající přímo ze stavby ucha; pokud se zanedbají, končí operací. Ptejte se chovatele, jak často uši rodičů řešil veterinář.

Cena a nákup

Americký kokršpaněl je v Česku dobře zavedené plemeno a štěňata jsou k dispozici pravidelně. Cena s průkazem původu závisí na chovatelské stanici, zbarvení a výsledcích rodičů; méně obvyklá zbarvení bývají dražší. Bez PP je cena nižší, přicházíte ale o doklad o očních vyšetřeních – a právě PRA a katarakta jsou důvod, proč se u tohoto plemene vyplatí papíry mít.

Před koupí si upřímně odpovězte, jestli budete psa denně česat a týdně kontrolovat uši. Zanedbaná srst amerického kokršpaněla je nejčastější důvod, proč tihle psi končí ostříhaní na hladko nebo v útulku. Trvejte na tom, že uvidíte matku se štěňaty, a na očním vyšetření obou rodičů. Nápadně nízká cena je varovným signálem. Aktuální nabídku najdete v inzerci níže.