| Výška v kohoutku | 44-52 cm |
|---|---|
| Hmotnost | 17-30 kg |
| Inzerátů v nabídce | aktuálně žádné |
Bavorský barvář (německy Bayerischer Gebirgsschweißhund) je starobylé plemeno odvozené od keltských brakýřů a hannoverských barvářů, které Mezinárodní kynologická federace vede ve VI. skupině pod standardem č. 217. Odedávna se využívá ke stopování poraněné zvěře.
Z nejposlušnějších a nejklidnějších honičů vznikly dvě specializace: limiéři, kteří pracovali výhradně na studené stopě zdravé zvěře, a barváři, dříve nazývaní krváci, kteří pracovali výhradně na stopě poraněné zvěře. Prvním barvářským plemenem byl hannoverský barvář, při jeho používání se ale přišlo na to, že je v horách příliš těžkopádný.
Kynologové proto usilovali o barváře s lehčí konstrukcí, který se pohybuje i v těžko přístupném terénu – a tak roku 1870 v Bavorských Alpách vznikl křížením hannoverského barváře a německého brakýře bavorský barvář; zasloužil se o to baron Karg-Bebenburg z Reichenhallu. Jeho úkolem bylo poraněnou zvěř co nejrychleji vystopovat a buď ji unavit, nebo nahnat před lovce. Loví se s ním převážně vysoká zvěř; až donedávna se s ním na Slovensku naháněli medvědi.
Barváři jsou při práci na stopě vždy přivázáni na barvářském řemeni, dlouhém až 8 metrů; tak se v našich zemích používali už za Václava IV. První chovatelský klub vznikl roku 1912 v Německu; u nás plemeno zastřešuje Českomoravský klub chovatelů barvářů a používá se zkratka BB.
Středně velký, lehce stavěný a dobře osvalený pes. Psi měří v kohoutku 47 až 52 cm, feny 44 až 48 cm; hmotnost se pohybuje mezi 20 a 25 kg. Srst je krátká, hustá a přiléhavá, zbarvení sytě červené, žíhané, jelení červené až plavé, s tmavší maskou. Uši jsou vysoko nasazené, široké a svěšené.
Jedna poznámka k výstavám, kterou stojí za to znát: psi jsou dnes posuzováni spíš podle exteriéru, i když se má hledět především na pracovitost, a upřednostňuje se robustnější konstituce, která je ovšem vlastní spíš hannoverskému „bratranci“. Bavorský barvář je původně lehčí plemeno a podle původních předpisů má být štíhlý a dobře osvalený.
Právě s hannoverským barvářem se dá zaměnit: je větší a mohutnější a zbarvení má více do červena. Obě plemena u nás zastřešuje stejný klub.
Pracovitý, přátelský a inteligentní pes. Je oddaný svému majiteli, kterého dokáže zuřivě bránit, a je to pes spíš pro jednoho pána – zbytek rodiny příliš neposlouchá. Je klidný, sebevědomý, bystrý a mrštný, nereaguje agresivně ani plaše a není dominantní. Nejraději tráví den uvnitř domu se svým pánem.
Cíleně vyhledává kontakt s jinými psy a dobře s nimi vychází – je zvyklý lovit ve smečce. S ostatními domácími zvířaty se snese jen tehdy, když je na ně zvyklý od štěněte; jinak má tendenci je lovit. V jeho chovu se lovecké pudy cíleně podporují, takže rád pronásleduje rychle se pohybující předměty.
K cizím lidem je odměřený, ale ne agresivní – a není to dobrý hlídač, což je dobré vědět předem. S dětmi vychází dobře, nemá ale rád jejich hrátky, takže je namístě je poučit.
Krátká srst je nenáročná – stačí ji občas pročesat, v období línání častěji. Uši potřebují pravidelnou kontrolu, protože svěšený boltec brání provětrávání zvukovodu; po práci v terénu psa vždy prohlédněte na klíšťata a poranění.
Zásadní je práce. Bavorský barvář je úzce specializovaný pracovní pes a bez dosledu nebo srovnatelně náročného zaměstnání – stopování, noseworku – strádá. Na druhou stranu není hyperaktivní: doma je to klidný pes, který rád leží u nohou.
Chovné podmínky jsou přísné a feny musí podle novějších nařízení před každým uchovněním projít náročnými zkouškami; u pracovního plemene je to dobrá zpráva, protože to drží výkon v popředí.
Bavorský barvář patří k nejzdravějším loveckým plemenům a má jednu doloženou přednost, kterou jinde nenajdete: podle studie z roku 2009 měl mezi lety 1992 a 2004 koeficient příbuzenské plemenitby 4,5 % – nejnižší ze tří zkoumaných barvářských plemen. To znamená zdravou šíři chovné základny. Dožívá se zhruba 12 až 14 let.
Počítat je namístě s dysplazií kyčelního kloubu; rentgen obou rodičů má chovatel doložit. Kvůli stavbě ucha jsou časté záněty zvukovodu – u psa, který proráží houštinami, obzvlášť. Vhodné je i oční vyšetření. Nejčastějšími zdravotními událostmi v životě barváře ale bývají pracovní úrazy: pořezané tlapky, natržená ucha a poranění od zvěře; dosled poraněného kance je nebezpečná práce.
Bavorský barvář je u nás známé plemeno, chová se ale téměř výhradně v mysliveckých rukou a chovatelé si vybírají, komu štěně dají. Cena se odvíjí od chovatelské stanice a od pracovních výsledků rodičů.
Odpovězte si předem na jedinou důležitou otázku: máte lovecký lístek a budete s ním dohledávat? Bez toho je to promarněný pes. Ptejte se na rentgen kyčlí a na zkoušky z výkonu u rodičů. Trvejte na tom, že uvidíte matku se štěňaty. Nápadně nízká cena je varovným signálem. Aktuální nabídku najdete v inzerci níže.
Pracovitý, přátelský a inteligentní pes. Je oddaný svému majiteli, kterého dokáže zuřivě bránit, a je to pes spíš pro jednoho pána – zbytek rodiny příliš neposlouchá. Je klidný, sebevědomý, bystrý a mrštný, nereaguje agresivně ani plaše a není dominantní. Nejraději tráví den uvnitř domu se svým pánem.
Krátká srst je nenáročná – stačí ji občas pročesat, v období línání častěji. Uši potřebují pravidelnou kontrolu, protože svěšený boltec brání provětrávání zvukovodu; po práci v terénu psa vždy prohlédněte na klíšťata a poranění.
Bavorský barvář je u nás známé plemeno, chová se ale téměř výhradně v mysliveckých rukou a chovatelé si vybírají, komu štěně dají. Cena se odvíjí od chovatelské stanice a od pracovních výsledků rodičů.
Aktuální nabídku štěňat plemene Bavorský barvář s průkazem původu (PP) i bez PP najdete na inzerce-psu.cz. Štěňata s PP pocházejí z chovatelské stanice a mají doložený rodokmen, štěňata bez PP bývají levnější.
