Cane corso

Cane corso, česky italský corso pes, je molossoidní plemeno, které Mezinárodní kynologická federace vede ve II. skupině (pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi). Jeho historie sahá až do starověkého Říma, kde byli jeho předci nasazováni v bitvách; později se z nich stali lovci divokých prasat a nakonec hlídači a společníci.

Původ a historie

Přímí předci cane corsa jsou známi pod názvem Canis Pugnax a ve starověkém Římě sloužili jako váleční psi. Po zániku Římské říše nezanikli, jen se z nich stali hlídači – a na italském venkově je bylo možné potkat prakticky až do 19. století. Pak přišly změny v zemědělství a hospodaření, pes přestal být nezbytností a chov upadal až do poloviny 20. století, kdy byla populace minimální.

Několik jedinců přežilo v jižní Itálii, v provincii Apulie. V 70. letech se obnově plemene začali věnovat Francesco Ballotta a Antonio Morsiani a z devatenácti psů bylo zachráněno celé plemeno. To je informace, kterou je dobré mít na paměti při posuzování zdraví: dnešní populace vychází z velmi úzkého základu. První standard vznikl roku 1983, o pět let později se první jedinec dostal do Severní Ameriky, roku 2000 vznikl Českomoravský klub cane corso a FCI plemeno uznala až roku 2007.

Vzhled

Tělo je těžké konstrukce, celé dobře osvalené, a není čtvercového formátu – je delší než vysoké. Pes dorůstá 58 až 68 cm; feny váží 40 až 50 kg, psi 55 až 65 kg, i když na výstavách bývají k vidění i jedinci mnohem větší. Srst je krátká a na dotek tvrdá, dobře kryje proti vodě; nejčastěji černá, šedá nebo žíhaná.

Lebka je široká, typická pro molossoidní psy. Oči jsou středně velké a oválné, různě zbarvené. Uši trojúhelníkovité, nasazené poměrně vysoko, nesené polovztyčené nebo přiléhající k hlavě. Krk je svalnatý, silný a rovný, hřbet rovný a dobře osvalený, ocas vysoko nasazený, u kořene silnější. Přední tlapky jsou kočičí, zadní spíš oválné a kompaktnější.

Nespleťte si ho

Cane corso se snadno zamění s jinými molossoidními plemeny. Anglický mastif je mnohem těžší a lymfatičtější, neapolský mastin má výrazný nadbytek kůže a působí daleko těžkopádněji, kanárská doga bývá menší a působí delším dojmem. Nejobtížnější je bandog, který není v typu jednotný – někteří jedinci nejsou od cane corsa téměř k rozeznání, jiní připomínají spíš pitbuly. Cane corso má zpravidla volnější pysky a je nepatrně těžší.

Povaha

Cane corso je velmi dobrý hlídací pes, který neútočí, pokud nemá důvod, a nikdy ne první. Je odvážný a při ohrožení psovoda, rodiny nebo majetku umí tvrdě zakročit. K cizím se chová odtažitě nebo je ignoruje, ale bez známky agresivity – a právě tahle „hlídací povaha bez agrese“ je to, co plemeno definuje.

K rodině je láskyplný, věrný a rád se mazlí. K dětem má skvělý vztah; má vysoký práh bolesti, a pokud se mu hry nelíbí, prostě odejde. S jinými zvířaty v domácnosti vychází dobře, pokud s nimi byl jako štěně seznámen. Praktická poznámka: pokud si takového psa berete z útulku, počítejte s opakovanými návštěvami, než si na vás zvykne.

Péče a chov

Srst je zcela nenáročná – stačí občas vyčesat, ani na výstavy nepotřebuje speciální péči. Pozor si dávejte na uši: plemeno má sklon k zánětům zvukovodů. Naučte psa odmalička na prohlídku – k uchu si přičichněte, protože zápach signalizuje zánět, a prohmatejte ho, jestli psa doteky nebolí.

Výchova i výcvik jsou nutností a plemeno se hodí spíš pro zkušenější chovatele, kteří si poradí s dominantním psem. Přistupovat se k němu musí jinak než k německému ovčákovi nebo retrívrovi: silou ani nátlakem to nejde. Corsové jsou empatičtí, ale tvrdohlaví, nesnášejí mnoho opakování a povely se obvykle naučí velmi rychle a pamatují si je. Pohyb má rád a pravidelný ho potřebuje, nesmí se ale přetěžovat – tihle psi trpí častými bolestmi kloubů. Nikdy ho neberte na běh u kola, klouby by si zničil velmi rychle.

Zdraví

Zásadní údaj, který je poctivé říct předem: průměrná délka života cane corsa je 9,29 roku. Vyplynulo to z výzkumu skupiny vedené RNDr. Evženem Korcem, CSc., která zároveň zjistila souvislost mezi délkou života a zbarvením srsti: nejdéle žijí černožíhaní (10,3 roku), dále žíhaní (10,13), šedožíhaní (9,84), pak žlutí (9,01), černí a šedí (9,0) a psi jiných barev (8,09 roku).

Z konkrétních chorob počítejte s dysplazií kyčelního a loketního kloubu – rentgen obou rodičů je u tohoto plemene nutnost, ne nadstandard – s torzí žaludku, která u obřího psa s hlubokým hrudníkem bez okamžité operace končí smrtí, dále s entropiem a ektropiem (stáčení víček dovnitř či ven, u molossů s volnější kůží běžné), demodikózou a onemocněními srdce. Kvůli obnově plemene z devatenácti psů je také namístě ptát se na příbuznost rodičů.

Cena a nákup

Cane corso je v Česku od roku 2000 se samostatným klubem a jeho obliba roste. Cena štěněte s průkazem původu odpovídá odchovu obřího plemene s rentgeny. Bez PP je cena nižší, ale u psa, který v dospělosti váží šedesát kilo a jehož populace vznikla z úzkého základu, se šetření na testech nevyplácí.

Dvě praktické poznámky. Za prvé: v řadě zemí podléhají molossoidní plemena zvláštní regulaci a pravidla se liší stát od státu i podle toho, jestli má pes průkaz původu – před cestou do zahraničí si je ověřte; v ČR pro cane corso plošné omezení neplatí. Za druhé: kvůli snadné záměně s bandogem a jinými molossy trvejte na řádném průkazu původu. Chtějte vidět matku se štěňaty a rentgen kyčlí a loktů. Nápadně nízká cena je varovným signálem. Aktuální nabídku najdete v inzerci níže.