Jezevčík

Jezevčík, německy Dachshund neboli „jezevčí pes“, u nás známý i jako daxlík či norník, patří k nejoblíbenějším plemenům. Původně jde o loveckého nornického psa, dnes se stále častěji chová jako společník a hlídač. FCI ho řadí do 4. skupiny, kterou tvoří jezevčíci sami.

Šest variant

Jezevčíci se dělí podle typu srsti a velikosti na šest kombinací: hladkosrstý, dlouhosrstý a drsnosrstý, každý ve variantě standardní a trpasličí/králičí.

Hladkosrstý má velmi krátkou, lesklou a jemnou srst; péče je minimální, líná dvakrát ročně. Dlouhosrstý má mírně zvlněnou srst asi 5 cm dlouhou, která tvoří na uších volánky a na ocasu prapor – je bezúdržbová, ale při línání vyžaduje časté vyčesávání a je nutné kontrolovat uši. Drsnosrstý má hrubou krátkou srst, kterou je potřeba dvakrát ročně trimovat; nemá se často mýt šamponem, který ji ničí.

Standardní jezevčík váží 8–9 kg, trpasličí a králičí varianty do 4 kg. Výšku standard FCI neuvádí, rozhoduje obvod hrudníku.

Původ a historie

Krátkonozí psi s dlouhým hřbetem jsou vyobrazeni už na soškách a rytinách ve starém Egyptě, šlo ale o neustálený typ. Další zmínky pocházejí ze 14. a 15. století a odpovídají dnešnímu hladkosrstému standardnímu jezevčíkovi – z tohoto typu byl později vyšlechtěn například baset.

V 16. století vznikli křížením se španělem dlouhosrstí jezevčíci. Drsnosrstá varianta se ustálila až v 18. století přikřížením kníračů malých a dandie dinmont teriérů. Miniaturní formy vznikaly v 19. století a do plemenné knihy se zapisují od roku 1908. První plemenná kniha vznikla v Německu roku 1840, na výstavách se jezevčíci objevují od roku 1878.

Povaha

Jezevčík je přátelský, oddaný a vysoce společenský pes. Má ale vlastní rozum – v noře se nemohl spoléhat na pokyny svého pána a musel se rozhodovat sám. Tato samostatnost přetrvává i u dnešních psů, takže výchova musí být důslednější než u ochotnějších plemen.

Je odvážný až nebojácný, ostražitý a hlásí hlasem. Lovecký pud má silný, což je potřeba respektovat při volném pohybu v přírodě.

Péče a chov

Péče o srst se řídí typem – viz varianty výše. Společné pro všechny je hlídání hmotnosti a ochrana zad.

Dlouhý hřbet a krátké končetiny znamenají trvalou zátěž páteře. Jezevčíka proto nenechávejte skákat z gauče a z auta, na schodech ho raději noste a především ho nenechte ztloustnout – nadváha je u tohoto plemene přímou cestou k potížím s ploténkami.

Zdraví

Zdaleka nejzávažnějším problémem plemene je onemocnění meziobratlových plotének (IVDD), které může vést až k ochrnutí zadních končetin. Postihuje výraznou část populace a projevuje se obvykle mezi třetím a sedmým rokem. Riziko snižuje rozumná hmotnost a šetrné zacházení se zády.

Dále se vyskytuje progresivní atrofie sítnice, luxace čéšky a u strakatého (merle) zbarvení hluchota a oční vady – dva strakaté jedince nelze spojovat. Ptejte se na oční vyšetření rodičů.

Nevíte, co která zkratka znamená? Vysvětlujeme je v článku Zdravotní testy u štěňat: co znamená DKK, DNA test nebo BAER.

Cena a nákup

Jezevčík patří k nejčastěji inzerovaným plemenům, což bohužel přitahuje i množírny a podvodné inzeráty. Nabídka trpasličího jezevčíka s PP hluboko pod obvyklou cenou je téměř jistě podvod.

Ověřte si, o kterou ze šesti variant jde, vyžádejte si oční vyšetření rodičů a trvejte na osobní návštěvě. Na inzerce-psu.cz najdete jezevčíka ve všech variantách s PP i bez PP.