| Země původu | Německo |
|---|---|
| Hmotnost | 4-9 kg |
| Inzerátů v nabídce | 1 |
Jezevčík dlouhosrstý je jednou ze tří srstnatých variant jezevčíka, které Mezinárodní kynologická federace vede pod společným standardem č. 148. Jezevčíci mají v systému FCI vlastní IV. skupinu, kterou s nikým nesdílejí. Německé jméno Dachshund znamená „jezevčí pes“; česky se používá i daxl, norař nebo jamník. Z jezevčíků platí dlouhosrstý spolu s hladkosrstým za povahově nejmírnější.
Psi s dlouhým hřbetem a krátkýma nohama se objevují už na staroegyptských rytinách, ale o ustálený typ nešlo. Doložitelná historie začíná ve 14. a 15. století u psa nejbližšího dnešnímu hladkosrstému jezevčíkovi. Dlouhosrstá varianta vznikla asi v 16. století přikřížením španěla k hladkosrstému standardnímu jezevčíkovi – a odtud pochází hedvábná struktura srsti i volánky a prapory.
První plemenná kniha vznikla roku 1840 v Německu a vedla právě hladkosrsté a dlouhosrsté psy; drsnosrstí se do ní začali zapisovat až od roku 1891. Nejstarším chovatelským spolkem je Deutscher Teckelklub, založený roku 1888. Na výstavách se jezevčíci objevují od roku 1878, tehdy se ale hodnotily hlavně nornické vlohy. Malé formy se zapisují do plemenné knihy od roku 1908. V Česku byl jezevčík ještě ve 30. letech vzácností; roku 1937 se z Klubu norníků vyčlenil Klub pěstitelů jezevčíků. „Biometriku jezevčíků“ později vypracovala Ludmila Laufbergerová, která se zaměřila na pět znaků – délku mordy, délku hlavy, obvod hrudi, délku těla a hmotnost – a snažila se tím typ ustálit. Dnes všechny varianty zastřešuje Klub chovatelů jezevčíků České republiky.
Dlouhosrstý jezevčík se chová ve třech velikostních rázech: standardní, trpasličí a králičí. Rozhodující není výška – tu standard FCI vůbec neuvádí – ale obvod hrudníku měřený nejdříve v 15 měsících: nad 35 cm standardní, 30 až 35 cm trpasličí, do 30 cm králičí. Standardní jezevčík váží zhruba 8 až 9 kg, trpasličí a králičí do 4 kg.
Srst je mírně zvlněná, hedvábná a asi 5 cm dlouhá, s podsadou. Na uších tvoří volánky, na ocase zřetelný prapor a na zadní straně končetin a na hrudi delší praporce. Trup je dlouhý a dobře osvalený, hrudní kost tak vystupující, že po jejích stranách vidíte jamky. Hlava je dlouhá, z vrchu klínovitá; skus musí být úplný nůžkový a chrup silně vyvinutý s masivními špičáky – u norníka to není kosmetika. Oči jsou mandlové a hluboko zasazené, uši vysoko nasazené, široké a zaoblené, s přiléhajícím předním okrajem.
Podle povahy platí dlouhosrstý a hladkosrstý jezevčík za nejmírnější a nejhodnější, kdežto drsnosrstý za drsnějšího a ostřejšího. Vždycky ale záleží na konkrétním jedinci.
Jezevčík je přátelský, milující, učenlivý a hravý, s vyrovnaným temperamentem, dobrý hlídač i lovec. Přestože neimponuje velikostí, v případě nutnosti umí rázně zakročit nebo na vetřelce upozornit štěkotem. Do rodiny se hodí, ale nedoporučuje se začátečníkům: je tvrdohlavý a dominantní a potřebuje výchovu s jasně stanovenými hranicemi. Důvod té tvrdohlavosti je zajímavý – v noře se pes nemůže spoléhat na povel od pána, a proto byl po generace šlechtěn k samostatnému rozhodování. Rád noruje, plave, aportuje i do vody, vyhřívá se na sluníčku a miluje procházky v přírodě. Někteří jezevčíci jsou spíš samotáři oddaní jen své „smečce“, jiní jsou přátelští ke všem.
Dlouhá srst je v zásadě bezúdržbová a líná dvakrát ročně, na jaře a na podzim; v tom období je nutné ji často vyčesávat. Mimo línání stačí pročesat párkrát týdně, hlavně volánky za ušima a praporce na zadních nohou, kde se srst nejsnáz zamotá.
Jedna věc je u téhle varianty specifická: kvůli volánkům na uších je nutné kontrolovat zdraví zvukovodů, protože se v nich mohou zachytávat bakterie a hůř se provětrávají. Nejdůležitější položkou v péči ale nejsou uši ani srst, nýbrž záda. Jezevčík by neměl skákat z gauče ani zbytečně chodit po schodech a rozhodně by neměl být tažen za obojek. Pohybu potřebuje hodně, ale rovnoměrného: dlouhé procházky ano, skoky a prudké dosedání ne.
Jezevčíci se dožívají vysokého věku, běžně 14 až 16 let. Klíčovým zdravotním tématem je stavba těla: kvůli dlouhému hřbetu a krátkým nohám je jezevčík obzvlášť náchylný k onemocnění meziobratlových plotének, které může skončit ochrnutím zadních končetin. Většině případů se dá předejít tím, že pes není přetěžován a hlavně není tlustý – jezevčíci mají silné sklony k obezitě a velký apetit, takže kila navíc jsou téměř pravidlem a každé z nich jde přímo na páteř.
Specificky u dlouhosrsté varianty, hlavně u trpasličího rázu, je popsána progresivní retinální atrofie typu cord1 – dědičné odumírání sítnice vedoucí ke slepotě, na které existuje DNA test. Právě proto se u dlouhosrstého jezevčíka vyplatí ptát se na oči konkrétně. Dále se vyskytuje luxace patelly ve vyšším věku, Cushingův syndrom – nadměrná tvorba kortizolu, kterou má jezevčík doloženě častěji než průměr – epilepsie, dysplazie loketního kloubu a potíže s análními žlázami. U psů používaných na lovu divokých prasat hrozí Aujeszkyho choroba, která je pro psa smrtelná a neexistuje proti ní očkování.
Jezevčík patří v Česku k nejběžnějším plemenům a nabídka štěňat je široká – což je zároveň riziko. Cena s průkazem původu se odvíjí od chovatelské stanice, velikostního rázu a od toho, jestli rodiče složili zkoušky z výkonu; trpasličí a králičí rázy bývají dražší než standardní. Bez PP je cena výrazně nižší, ale ztrácíte jistotu velikostního rázu i informaci o zdraví předků.
U dlouhosrstého jezevčíka se ptejte konkrétně: uvidíte matku se štěňaty, doloží chovatel velikostní ráz změřením hrudníku a má výsledek testu na cord1-PRA? Nápadně nízká cena je varovným signálem – u masově chovaných plemen je to nejčastější stopa vedoucí k množírně. Aktuální nabídku najdete v inzerci níže.
Podle povahy platí dlouhosrstý a hladkosrstý jezevčík za nejmírnější a nejhodnější, kdežto drsnosrstý za drsnějšího a ostřejšího. Vždycky ale záleží na konkrétním jedinci.
Dlouhá srst je v zásadě bezúdržbová a líná dvakrát ročně, na jaře a na podzim; v tom období je nutné ji často vyčesávat. Mimo línání stačí pročesat párkrát týdně, hlavně volánky za ušima a praporce na zadních nohou, kde se srst nejsnáz zamotá.
Jezevčík patří v Česku k nejběžnějším plemenům a nabídka štěňat je široká – což je zároveň riziko. Cena s průkazem původu se odvíjí od chovatelské stanice, velikostního rázu a od toho, jestli rodiče složili zkoušky z výkonu; trpasličí a králičí rázy bývají dražší než standardní. Bez PP je cena výrazně nižší, ale ztrácíte jistotu velikostního rázu i informaci o zdraví předků.
Aktuální nabídku štěňat plemene Jezevčík dlouhosrstý s průkazem původu (PP) i bez PP najdete na inzerce-psu.cz. Momentálně je v inzerci 1 inzerátů tohoto plemene. Štěňata s PP pocházejí z chovatelské stanice a mají doložený rodokmen, štěňata bez PP bývají levnější.
