Jezevčík trpasličí

Jezevčík trpasličí je jedním ze tří velikostních rázů jezevčíka, které Mezinárodní kynologická federace vede pod společným standardem č. 148. Jezevčíci mají v systému FCI vlastní IV. skupinu, kterou s nikým nesdílejí. Je důležité vědět, že nejde o samostatné plemeno, ale o velikostní kategorii – a to má přímý dopad na to, co kupujete.

Jak se velikostní ráz určuje

Rozhodující není výška v kohoutku – tu standard FCI vůbec neuvádí – ale obvod hrudníku měřený nejdříve ve věku 15 měsíců. Rozdělení je jednoznačné: nad 35 cm standardní, 30 až 35 cm trpasličí, do 30 cm králičí. Standardní jezevčík váží zhruba 8 až 9 kg, trpasličí a králičí do 4 kg.

Z toho plyne praktický důsledek, na který doplácí spousta kupujících: u štěněte nelze velikostní ráz s jistotou zaručit. Do 15 měsíců jde vždy jen o odhad podle rodičů a sourozenců. Když vám někdo prodává „minijezevčíka“ s tím, že určitě zůstane malý, a nedoloží míry rodičů ani zápis v plemenné knize, není to slib, ale marketing. Vyrostlý „trpaslík“ je pak standardní jezevčík – zdravý pes, jen jiný, než jste čekali.

Původ a historie

Doložitelná historie jezevčíků začíná ve 14. a 15. století u psa nejbližšího dnešnímu hladkosrstému standardnímu jezevčíkovi. Miniaturní formy vznikaly postupně v 19. století a do plemenné knihy se malé formy zapisují od roku 1908. První kniha záznamů o původu jezevčíků vznikla roku 1840 v Německu, nejstarším chovatelským spolkem je Deutscher Teckelklub založený roku 1888.

Trpasličí a králičí jezevčíci nevznikli prostým zmenšováním; menší formy měly plnit konkrétní úkol – dostat se do užších nor, hlavně za králíkem, odtud jméno králičího rázu. V Česku byl jezevčík ještě ve 30. letech vzácností. Roku 1937 se z Klubu norníků vyčlenil Klub pěstitelů jezevčíků a „biometriku jezevčíků“ později vypracovala Ludmila Laufbergerová, která sledovala pět znaků – délku mordy, délku hlavy, obvod hrudi, délku těla a hmotnost. Dnes všechny rázy zastřešuje Klub chovatelů jezevčíků České republiky.

Vzhled

Trpasličí jezevčík se chová ve všech třech typech srsti: hladkosrstý, dlouhosrstý a drsnosrstý. Hladká srst je lesklá, velmi krátká a jemná; dlouhá je mírně zvlněná, hedvábná, s volánky na uších a praporem na ocase; drsná je hrubá a krátká, s vousy a obočím.

Stavba je stejná jako u standardního jezevčíka, jen v menším měřítku: trup dlouhý a dobře osvalený, hrudní kost tak vystupující, že po jejích stranách vidíte jamky, hlava dlouhá a z vrchu klínovitá, oči mandlové a hluboko zasazené, uši vysoko nasazené, široké a zaoblené. Skus musí být úplný nůžkový a chrup silně vyvinutý s masivními špičáky – u norníka to není kosmetika, a právě u trpasličích rázů se na kompletnost chrupu musí dávat pozor.

Povaha

Povahou se trpasličí jezevčík od standardního neliší – je to pořád norník, jen menší. Je přátelský, milující, učenlivý a hravý, s vyrovnaným temperamentem, dobrý hlídač i lovec. Přestože neimponuje velikostí, umí v případě nutnosti rázně zakročit nebo na vetřelce upozornit štěkotem.

Do rodiny se hodí, ale nedoporučuje se začátečníkům: je tvrdohlavý a dominantní a potřebuje výchovu s jasně danými hranicemi. Ta tvrdohlavost má svůj důvod – v noře se pes nemůže spoléhat na povel od pána a po generace byl šlechtěn k samostatnému rozhodování. Podle typu srsti se povaha mírně liší: hladkosrstý a dlouhosrstý platí za nejmírnější, drsnosrstý za ostřejšího. Rád noruje, plave, aportuje a miluje procházky v přírodě.

Péče a chov

Péče o srst závisí na typu: hladkou stačí občas přejet, dlouhou pročesávat párkrát týdně a hlídat volánky za ušima, drsnou dvakrát ročně trimovat, ne stříhat.

Nejdůležitější položkou v péči ale nejsou uši ani srst, nýbrž záda – a u trpasličího rázu to platí dvojnásob, protože při menší kostře je páteř stejně dlouhá. Jezevčík by neměl skákat z gauče ani zbytečně chodit po schodech a rozhodně by neměl být tažen za obojek; místo obojku je vhodnější postroj. Pohybu potřebuje hodně, ale rovnoměrného: dlouhé procházky ano, skoky a prudké dosedání ne. A hlavně nesmí být tlustý.

Zdraví

Jezevčíci se dožívají vysokého věku, běžně 14 až 16 let. Klíčovým tématem je stavba těla: kvůli dlouhému hřbetu a krátkým nohám je jezevčík obzvlášť náchylný k onemocnění meziobratlových plotének, které může skončit ochrnutím zadních končetin. Většině případů se dá předejít tím, že pes není přetěžován a není obézní – a jezevčíci mají silné sklony k obezitě a velký apetit, takže kila navíc jsou téměř pravidlem a každé z nich jde přímo na páteř.

U trpasličích rázů, zvlášť u dlouhosrsté varianty, je popsána progresivní retinální atrofie typu cord1 – dědičné odumírání sítnice vedoucí ke slepotě, na které existuje DNA test. Ptejte se na něj konkrétně. Dále se vyskytuje luxace patelly, Cushingův syndrom (nadměrná tvorba kortizolu, u jezevčíka doloženě častější než průměr), epilepsie, dysplazie loketního kloubu a potíže s análními žlázami. U psů používaných na lovu divokých prasat hrozí Aujeszkyho choroba, která je smrtelná a neexistuje proti ní očkování.

Cena a nákup

Trpasličí jezevčík je v Česku velmi žádaný a nabídka je široká – což je zároveň riziko. Cena s průkazem původu bývá vyšší než u standardního rázu, právě kvůli poptávce po malých psech, a odvíjí se od chovatelské stanice, typu srsti a zkoušek rodičů.

U tohohle rázu je nejdůležitější otázka jednoduchá: doloží chovatel míry rodičů a zápis velikostního rázu? Bez toho kupujete jen slib. Dále chtějte vidět matku se štěňaty a výsledek testu cord1-PRA. Nápadně nízká cena je varovným signálem – „minijezevčíci“ bez papírů jsou jednou z nejčastějších nabídek z množíren. Aktuální nabídku najdete v inzerci níže.