| Země původu | Německo |
|---|---|
| Výška v kohoutku | 60-70 cm |
| Hmotnost | 35-47 kg |
| Inzerátů v nabídce | aktuálně žádné |
Knírač velký (německy Riesenschnauzer) je velké plemeno původem z Německa, které Mezinárodní kynologická federace vede ve II. skupině (pinčové a knírači) pod standardem č. 181. Je největší a zároveň nejmladší ze všech tří velikostních typů kníračů. Rozlišují se dva podtypy podle zbarvení: pepř a sůl, nebo černá.
Plemeno vznikalo ve druhé polovině 19. století v Bavorsku a Württembersku. Jeho původ nelze jednoznačně určit, protože o křížení se dochovalo jen málo písemných dokumentů – období do roku 1895, kdy byly založeny plemenné knihy, je proto obdobím dohadů. Možná první zmínka pochází z roku 1850: z obrazu císařovny Alžběty, známé jako Sissi, u jejíchž nohou leží velký černý pes.
Předci velkých kníračů – velcí hrubosrstí pastevečtí psi – se v Německu objevují už v 15. století a i jejich potomci se používali k nahánění dobytka. Na přelomu 19. a 20. století byl pes tohoto typu nepostradatelnou součástí všech německých podniků od pivovarů po řeznictví, kde hlídal výrobky i člověka. Roku 1907 vznikl první chovatelský klub a roku 1909 se na výstavě v Mnichově objevil první velký knírač – tehdy ještě pod názvem ruský medvědí knírač, patrně proto, že jeho předci byli kříženi s černými ruskými teriéry. Při dalším křížení byla použita i plemena dobrman, rotvajler, německý boxer a flanderský bouvier.
Roku 1925 byl knírač velký zařazen mezi první oficiálně pracovní plemena určená k všestrannému výcviku – zasloužil se o to výcvikář policejních psů Grüneheiden, který si všiml jeho povahových i fyzických předpokladů. V Česku vznikl chovatelský spolek roku 1929; samotné české označení „knírač“ navrhl a prosadil kynolog Hrůza – do té doby se psům říkalo malý hrubosrstý pinč nebo malý stájový pinč. Známým příslušníkem plemene byla Ďula, fena středního knírače zbarvení pepř a sůl, která patřila Václavu a Olze Havlovým.
Silný, kvadraticky stavěný pes podsadité postavy. Kohoutková výška se u psů i fen pohybuje mezi 60 a 70 cm, hmotnost mezi 35 a 47 kg. Srst je drátovitá, na dotek tvrdá a hrubá, s hustou podsadou; jen na nohou může být jemnější. Na tlamě se tvoří vous, který je pro plemeno typický, výrazné je i obočí.
Možná zbarvení jsou pouze dvě: jednolitá černá, nebo pepř a sůl – u té musí být součástí i tmavá maska na obličeji. Zajímavost pro kupující: psi zbarvení pepř a sůl dosahují ideálního rozprostření barev až po třetím línání, takže podle štěněte se to posoudit nedá. Uši jsou středně velké ve tvaru V; nekupírované jsou polovztyčené nebo přiléhají k hlavě. Kupírování uší je v Česku zákonem zakázané a trestné – a podle znaleckého posudku veterináře Jaroslava Konráda ani neexistuje onemocnění či úraz, který by se dal kupírováním uší léčit. Kupírování ocasu podléhá zvláštním podmínkám a smí je provést pouze veterinární lékař.
Ve 20. století byli někteří velcí knírači kříženi s německými dogami; následky byly patrné ještě dlouho poté v podobě hladkosrstých jedinců – obvykle dvou nebo tří štěňat z vrhu. Dnes je hladkosrstý velký knírač nepřípustný, požaduje se hrubá srst.
Velkého knírače lze snadno zaměnit s ruským černým teriérem, který je zároveň jeho předkem. Rozdíl: velký knírač může být zbarvený pepř a sůl, zatímco ruští teriéři jsou pouze jednolitě černí, a černý teriér knírače o několik centimetrů převyšuje. Dalším podobným plemenem je flanderský bouvier – ten má mírně delší srst a víc variant zbarvení. Obě plemena jsou typická svým vousem.
Knírači velcí jsou hraví a veselí psi vynikající především intelektem a inteligencí. Jsou samostatní, podnikaví a aktivní, mohou se ale chovat i svéhlavě. Vhodní jsou k dětem, vůči kterým se chovají přátelsky a laskavě a snesou i jejich hry. Vůči cizím lidem jsou nedůvěřiví, ale nikoli agresivní ani bázliví; s ostatními psy nevyvolávají šarvátky, ale nenechají si líbit přílišnou dominanci.
Dvě věci, které je poctivé říct předem. Za prvé: knírači jsou známí tím, že pubertu prožívají obzvlášť bouřlivě ve srovnání s jinými plemeny. Za druhé: upínají se především k jednomu členu rodiny a odloučení snášejí špatně – může se u nich projevit až separační úzkost, která se projevuje štěkáním nebo okusováním předmětů a jejíž léčba je obtížná a časově náročná. Do rodiny s dětmi se hodí, ale jen tehdy, když dostane dost pohybu a zaměstnání; pro starší lidi je vhodnější knírač malý.
Knírač velký je pes poměrně náročný na čas, hlavně co se srsti týče. Ta se třikrát až čtyřikrát ročně trimuje, tedy vytrhává trimovacím nožem ve směru růstu – srst se nesmí nožem jen přeřezávat. Trimuje se obvykle od krku přes hřbet dolů; citlivější místa jako líce, vnitřek uší a okolí genitálií je vhodné stříhat. Štěňata se trimují nejdříve od šesti měsíců a skutečné vytrhávání srsti je vhodné začít až po prvním roce. Mimo trimování stačí srst jednou týdně pročesat.
Praktické upozornění: štěňata se nesmějí mýt šamponem a mytí vodou je vhodné omezit i v dospělosti. Zvláštní péči vyžaduje dlouhý vous, který se musí udržovat v suchu a čistotě. Pes se dá chovat celoročně venku a přizpůsobí se i městu, ale jen při dostatku pohybu; vyhovuje mu jakýkoli druh pohybu od agility po horské túry a hodí se i pro sportovní kynologii včetně stopování. Speciální výživu nevyžaduje a na rozdíl od labradorů nemá sklony k obezitě; je ale namístě krmivo pro velká plemena.
Uchovnění: pro účast na bonitaci musí být psovi nejméně 18 měsíců a musí mít z klubové výstavy ocenění nejméně „velmi dobrý“. Nepovinně se lze zúčastnit i výkonnostní bonitace, kde se hodnotí pouze práce, nikoli vzhled.
Knírači jsou poměrně zdraví psi, kteří se s dobrou péčí běžně dožívají 12 až 14 let. Nejzásadnějším problémem je dysplazie kyčelního kloubu, na kterou jsou chovní jedinci testováni už od roku 1970, a dále dysplazie loketního kloubu. Rentgen obou rodičů si nechte doložit.
Dále hrozí torze žaludku, které lze předejít klidem po krmení a rozdělením dávky na víc porcí, a u všech kníračů von Willebrandova choroba – dědičné onemocnění způsobující špatnou srážlivost krve, které se projeví nadměrným krvácením při zákroku nebo úrazu. Knírači patří i mezi plemena, u nichž bývá pozorována vrozená hluchota; zjišťuje se audiometrickým (BAER) vyšetřením. Někteří psi trpí alergiemi na šampony, což se projevuje vyrážkou. Kvůli hustému obočí se objevuje šedý zákal a další oční problémy. U černě zbarvených psů je vyšší pravděpodobnost rakoviny kůže, kterou psi zbarvení pepř a sůl trpí jen vzácně. Mezi nejčastější příčiny úmrtí patří nádorová onemocnění a selhání srdce.
Plemeno u nás zastřešuje jediný klub – Klub chovatelů kníračů České republiky. Cena štěněte s průkazem původu odpovídá odchovu velkého plemene s rentgeny.
Než ho pořídíte, spočítejte si dvě věci: kolik času a peněz padne na trimování třikrát až čtyřikrát ročně a jestli pes nebude denně dlouhé hodiny sám. Ptejte se na rentgen kyčlí a loktů obou rodičů a na test von Willebrandovy choroby. Trvejte na tom, že uvidíte matku se štěňaty. Nápadně nízká cena je varovným signálem. Aktuální nabídku najdete v inzerci níže.
Knírači velcí jsou hraví a veselí psi vynikající především intelektem a inteligencí. Jsou samostatní, podnikaví a aktivní, mohou se ale chovat i svéhlavě. Vhodní jsou k dětem, vůči kterým se chovají přátelsky a laskavě a snesou i jejich hry. Vůči cizím lidem jsou nedůvěřiví, ale nikoli agresivní ani bázliví; s ostatními psy nevyvolávají šarvátky, ale nenechají si líbit přílišnou dominanci.
Knírač velký je pes poměrně náročný na čas, hlavně co se srsti týče. Ta se třikrát až čtyřikrát ročně trimuje, tedy vytrhává trimovacím nožem ve směru růstu – srst se nesmí nožem jen přeřezávat. Trimuje se obvykle od krku přes hřbet dolů; citlivější místa jako líce, vnitřek uší a okolí genitálií je vhodné stříhat. Štěňata se trimují nejdříve od šesti měsíců a skutečné vytrhávání srsti je vhodné začít až po prvním roce. Mimo trimování stačí srst jednou týdně pročesat.
Plemeno u nás zastřešuje jediný klub – Klub chovatelů kníračů České republiky. Cena štěněte s průkazem původu odpovídá odchovu velkého plemene s rentgeny.
Aktuální nabídku štěňat plemene Knírač velký s průkazem původu (PP) i bez PP najdete na inzerce-psu.cz. Štěňata s PP pocházejí z chovatelské stanice a mají doložený rodokmen, štěňata bez PP bývají levnější.
