Lapinkoira

Lapinkoira (finsky Suomenlapinkoira, česky finský laponský pes) je velmi staré finské plemeno špicovitého typu, které Mezinárodní kynologická federace vede v V. skupině (špicové a plemena primitivního typu) pod standardem č. 189. Tradičně se používal k pasení sobů. Ve své vlasti patří k nejoblíbenějším plemenům, mimo severské země ale příliš početný není. Oficiální česká zkratka je LAK.

Původ a historie

Plemeno má původ u Saamů – původních obyvatel oblasti dnes rozdělené mezi Finsko, Švédsko, Norsko a Rusko – pro které bylo pasení sobů odedávna zásadní. Saamové používali pastevecké psy po staletí: byli podlouhlí, obdélníkového rámce, s dlouhou srstí a rovným ocasem, který se při pohybu stáčel nad hřbet. Vznik plemene zapříčinilo nejspíš křížení ovčáckých psů se severskými špici; mezi nejpravděpodobnější předky patří karelský medvědí pes a islandský pes.

Zajímavý je genetický nález: plemeno spadá do podskupiny mitochondriální DNA označované d1, která se vyskytuje jen v severní Skandinávii a vznikla křížením vlčice se psem až po domestikaci, nejvýše před 480 až 3 000 lety. Tuto stopu sdílejí všechna saamská plemena. Po druhé světové válce byli laponští psi vážně ohroženi epidemií psinky. První finské standardy vznikly roku 1945; kvůli sjednocování finských kynologických organizací byla plemena znovu posouzena a roku 1966 byl definován kratkosrstý lapinporokoira a roku 1967 dlouhosrstá lapinkoira jako dvě samostatná plemena. Nástup sněžných skútrů pak preferenci pastevců posunul ke kratkosrsté variantě – obliba lapinkoiry jako společníka ale neklesla; roku 2014 byla ve Finsku šestým nejoblíbenějším společenským zvířetem. V České republice existuje několik chovatelských stanic, obliba roste a plemeno zastřešuje Klub chovatelů málopočetných plemen.

Vzhled

Středně velký, silně stavěný pes s bohatou srstí, vztyčenýma pohyblivýma ušima a výraznou kresbou. Standard uvádí 46 až 52 cm u psů a 41 až 47 cm u fen, přičemž výslovně platí, že typ je důležitější než velikost. Typický pes vysoký 49 cm váží 17 až 19 kg, celé rozpětí plemene je 15 až 24 kg.

Srst je dvojitá: krátká chumáčovitá podsada a delší krycí srst, odolná proti vodě i extrémnímu chladu. U většiny psů tvoří bohatá srst kolem hlavy a krku dojem hřívy. Ocas je hustě osrstěný a nese se stočený nad hřbetem, v klidu může viset. Povolena je jakákoli barva, jedna ale musí převládat; nejběžnější je černá s pálením, dále krémová, červená, hnědá, sobolí a vlkošedá. Charakteristické jsou „brýle“ – kroužek světlejší srsti kolem očí.

Povaha

Lapinkoira je milá, přátelská, sebevědomá a temperamentní. Zvláštností plemene je, že feny bývají temperamentnější než psi, což je mezi plemeny neobvyklé. Je aktivní a chytrá, ale když u majitele vycítí nervozitu, může se stát dominantní. Ke své rodině je loajální.

Dvě věci jsou pro rozhodování zásadní. Za prvé: hodně štěká – hlásit patří k pastevecké práci – ale protože je zároveň příliš přátelská, dobrý hlídač z ní není. Za druhé: nemá prakticky žádné lovecké pudy a Saamové si jí vážili právě proto, že bez problémů vycházela s jinými psy i se zvířaty ve stádě. Tuhle vlastnost si udržela dodnes, takže se hodí i do domácnosti s více zvířaty. K starším dětem se hodí; velmi malé děti by jí při hře mohly nedopatřením ublížit a to si nenechá líbit – spíš než kousnutím by ale reagovala tím, že by se jich začala bát. K cizím je přátelská, v socializačním období je ale nutné nechat ji zvyknout si na vysavače, cyklisty a dopravní prostředky; později už je pozdě.

Péče a chov

Srst je téměř bezúdržbová, protože je samočisticí. Mimo línání stačí dvakrát týdně vyčesat hřebenem s jemnými štětinami; líná dvakrát ročně, na jaře a na podzim, a to je nutné kartáčovat mnohem častěji. Mytí šamponem není vůbec nutné a časté se nedoporučuje, aby se nepoškodila struktura chlupu.

Jak dobře je srst stavěná, dokládá jedna finská zvláštnost: ve Finsku smějí být v zimě legálně chovány venku jen dvě plemena – lapinkoira a lapinporokoira. Naopak horko snáší velmi špatně. Je velmi aktivní a hravá a vyžaduje hodně pohybu; hodí se na psí sporty, chůzi i do spřežení. Když ji nezabavíte, začne se nudit – a to obvykle končí demolicí. Výcvik zvládne i naprostý začátečník: nejlépe formou hry, tvrdý výcvik nepotřebuje.

Zdraví

Hlavním tématem je progresivní retinální atrofie typu prcd, dědičné odumírání sítnice vedoucí ke slepotě; u lapinkoiry se projevuje spíš pozdě, typicky mezi prvním a osmým rokem. Existuje spolehlivý DNA test a britský klub plemene přijal roku 2006 pravidlo, že se povolí jen taková spojení, z nichž se nemocné štěně narodit nemůže. V roce 2001 bylo ve Finsku postiženo 2,5 % psů.

Druhým tématem je šedý zákal – ve Finsku jím bylo postiženo 3,4 % psů; způsob dědičnosti není zcela objasněn, ale kvůli poměrně vysokému výskytu se onemocnění považuje za dědičné. Dále se u plemene popisuje epilepsie, snížená funkce štítné žlázy, degenerativní myelopatie a Pompeho choroba – postupná porucha metabolismu glykogenu, na kterou existuje DNA test. Ptejte se na test prcd-PRA a na oční vyšetření obou rodičů.

Cena a nákup

Lapinkoira je u nás stále méně běžné plemeno, ale počet chovatelských stanic roste. Cena štěněte s průkazem původu odpovídá odchovu s DNA testy.

Než ji pořídíte, zvažte dvě věci upřímně: snesete uštěkanějšího psa a máte pro ni dost pohybu? Ptejte se na DNA test prcd-PRA a na oční vyšetření rodičů. Trvejte na tom, že uvidíte matku se štěňaty. Nápadně nízká cena je varovným signálem. Aktuální nabídku najdete v inzerci níže.