Mini bulteriér

Miniaturní bulteriér, běžně mini bulteriér, je britské plemeno, které Mezinárodní kynologická federace vede ve III. skupině (teriéři) pod vlastním standardem č. 359 – je tedy samostatným plemenem, ne velikostní varietou bulteriéra. Uznává ho i American Kennel Club.

Původ a historie

Plemeno má původ u vyhynulého anglického bílého teriéra, dalmatina a buldoka – tedy u týchž předků jako standardní bulteriér. První doložená existence pochází z roku 1872, kdy je zmíněn v publikaci The Dogs of the British Islands.

V počátcích se používal k lovu potkanů, myší a kun a zároveň sloužil jako společenský pes. Právě lov krys – ne psí zápasy – byl původním smyslem celé skupiny „bull and terrier“, ze které bulteriéři vzešli.

Vzhled

Standard FCI uvádí, že mini bulteriéři vypadají stejně jako jejich větší verze. Jsou to dobře osvalení psi s typickým klabonosem – vejčitou hlavou bez stopu – a trojúhelníkovýma očima, které jinde v psí říši nenajdete.

Kohoutková výška je do 35,5 cm a právě ta hranice odděluje mini bulteriéra od standardního. Hmotnost standard neuvádí, důležitá je proporcionalita; v praxi se psi pohybují zhruba mezi 9 a 15 kg. Povolené barvy jsou bílá, žíhaná, černá žíhaná, červená a tříbarevná.

Povaha

Mini bulteriér má odvážnou a temperamentní povahu – a povahově se od velkého bulteriéra neliší. Je to především společenský pes, který vyžaduje velmi těsný kontakt se svou rodinou; jako kotcové zvíře se absolutně nehodí.

Je chytrý a učenlivý, ale zároveň velice tvrdohlavý a i dobře vycvičený pes občas zkouší, jestli pořád platí stanovená pravidla. Klíčem k výcviku je udělat z povelů hru nebo zajistit dobrou motivaci hračkou či pamlskem; hrubost nikam nevede. K dětem je tolerantní díky vysokému prahu bolesti a trpělivosti. Vedle velké energie dokáže majitele zahrnout překvapivou dávkou něžnosti a doma je pohodlný až líný – díky tomu se hodí i do bytu, ovšem za předpokladu, že energii venku vybije.

Péče a chov

Krátká srst je nenáročná – stačí občas přejet gumovou rukavicí. Nemá podsadu, takže v zimě potřebuje obleček a celoroční pobyt venku pro něj vhodný není.

V mládí je náročný na výživu: při dobrém krmení je štěně v šesti měsících vysoké téměř jako dospělý pes, ale postava a hlava se formují až do tří let. Vápník je důležitý i pro správné postavení uší, které se vzpřimují v období přezubování. U dospělého psa naopak hlídejte krmnou dávku – bulteriéři mají sklony k tloustnutí.

Zdraví

Mini bulteriér se dožívá 11 až 13 let. Sdílí zdravotní profil s velkým bulteriérem, jedna choroba je ale pro miniaturní variantu obzvlášť charakteristická.

Primární luxace čočky (PLL) je u mini bulteriérů nejzávažnějším dědičným onemocněním: závěsný aparát oční čočky se rozvolní, čočka se posune a vzniká akutní bolestivý stav, který bez rychlého zákroku končí ztrátou oka; projeví se typicky mezi třetím a šestým rokem. Existuje spolehlivý DNA test a u tohoto plemene je jeho doložení naprostý základ.

Dále platí totéž co u velkého bulteriéra: dědičná nefritida – onemocnění ledvin projevující se zvýšenou žízní a hubnutím, které se zjistí testem poměru bílkoviny a kreatininu v moči (UPC) – vrozená hluchota u bíle zbarvených jedinců, kterou lze u štěněte ověřit BAER testem, dále luxace patelly a onemocnění srdce, hlavně mitrální chlopně. Bílí jedinci bývají náchylnější ke kožním problémům a alergiím.

Cena a nákup

Mini bulteriér je u nás vzácnější než standardní bulteriér a vrhů je málo. Cena s průkazem původu tomu odpovídá.

Ptejte se konkrétně na tři věci: DNA test PLL, UPC test ledvin a u bílých štěňat BAER test – to jsou tři vyšetření, která u tohoto plemene odpovědný chovatel dělá. A pozor na jednu věc: mini bulteriér není „malý bulteriér“ z náhodného vrhu, ale samostatné plemeno s vlastním standardem; bez papírů nemáte jistotu, co kupujete. Trvejte na tom, že uvidíte matku se štěňaty. Nápadně nízká cena je varovným signálem. Aktuální nabídku najdete v inzerci níže.