Německý křepelák

Německý křepelák (německy Deutscher Wachtelhund) je německé lovecké plemeno, které Mezinárodní kynologická federace vede ve VIII. skupině (slídiči, retrívři a vodní psi) pod standardem č. 104. Oficiální zkratka v Česku je NK. Plemeno je poměrně málo známé a nejrozšířenější je v Německu; v Česku je velmi oblíbené mezi myslivci.

Původ a historie

Pes podobný dnešnímu německému křepelákovi existoval už roku 1719, později ale vyhynul. Němečtí kynologové se rozhodli plemeno obnovit a kolem roku 1890 vyšlechtili psa původnímu podobného; zasloužil se o to především Frederick Roberth, který našel několik podobných psů v Bavorsku a křížil je s vodními psy. Nové plemeno se uchytilo jako lovecký pes, který rád aportuje i z vody, a využívalo se hlavně k lovu zajíců a lišek.

Jedna okolnost vzniku je pro dnešní kupující podstatná: zakládajících psů bylo pouze jedenáct, a proto se v chovu poměrně často vyskytovalo příbuzenské křížení. Historicky se plemeno dělilo na dvě varianty podle zbarvení: hnědí a červení psi se používali spíš při stopování na kratší vzdálenosti a drželi se u psovoda, zatímco bělouši se využívali na dlouhé vzdálenosti a byli schopni pracovat samostatně. Dnes se toto rozdělení už neuznává.

Roku 1903 plemeno uznal německý klub chovatelů psů, americký UKC až roku 1996. V 60. a 70. letech 20. století bylo několik psů importováno do USA a odtud do Kanady, kde se používali ke stopování medvědů baribalů. Majitelé jsou u nás sdruženi v Klubu německého křepeláka.

Vzhled

Silný, harmonicky stavěný slídič obdélníkového rámce. Kohoutková výška se pohybuje mezi 48 a 54 cm, hmotnost mezi 18 a 25 kg. Srst je hustá, dlouhá, přiléhavá, rovná nebo mírně zvlněná, s podsadou; na uších, na zadní straně končetin a na ocase tvoří praporce.

Zbarvení je jednolitě hnědé (případně s bílými znaky) nebo hnědý bělouš – hnědě prokvetlá srst s plotnami. Uši jsou vysoko nasazené, široké a svěšené, dobře osrstěné.

Povaha

Německý křepelák je sebevědomý, rezervovaný a osobitý pes s dobrým čichem a vlohami pro lov. Křepeláci jsou klidní, přítulní, aktivní, poslušní a inteligentní, lehce se cvičí a jsou vhodní i pro začátečníky. Vůči svému majiteli a rodině jsou oddaní a zbožňují je; k dětem mají velmi dobrý vztah a leckteré jejich hry přetrpí.

V domácím prostředí jsou ostražití a jsou z nich dobří hlídači, kteří hlasitě upozorní na kolemjdoucího a v případě nutnosti dokáží zasáhnout. Vůči cizím psům se chovají většinou přátelsky a dobře se s nimi snášejí. Přestože se v Německu stále používají jako lovečtí psi a aportéři, v Česku a v ostatních zemích Evropy jsou to hlavně rodinní společníci; hodí se pro psí sporty jako agility a pro mírumilovnou povahu i na canisterapii.

Péče a chov

Srst nevyžaduje příliš pozornosti, ale je nutné ji pročesávat a zacuchané chlupy odstřihávat. Kontrola uší je nutností: chlupy rostoucí ve zvukovodech je potřeba vytrhat, protože by mohly způsobit bolestivý zánět. Zastřihávat je nutné i dlouhou srst mezi polštářky na tlapkách. Srst není samočisticí, takže když je špinavá, je potřeba ji umýt vodou.

Vyžaduje hodně pohybu jakéhokoli typu, od túr po psí sporty, a je vhodné cvičit ho na stopě. Vycvičit ho není těžké a zvládne to i začátečník – musí ale dodržet několik zásad: spíš než trest zvolit pamlsky, výcvik prokládat hrou a nesnažit se psovi vnutit, co chceme. Německý křepelák dokáže být tvrdohlavý a pokud se rozhodne, že ho něco nebaví, prostě to dělat nebude. Jinak je velmi učenlivý a bystrý a cviky provádí rychle. Ve štěněcím věku je nutná řádná socializace.

Zdraví

Německý křepelák patří k celkově zdravým pracovním plemenům bez dlouhého seznamu dědičných chorob. Základem je dysplazie kyčelního a loketního kloubu, u pracovního psa střední velikosti standardní riziko; rentgen obou rodičů je namístě.

Nejčastějším praktickým problémem jsou záněty zvukovodu: dlouhé svěšené ucho s hustou srstí se špatně provětrává a po práci ve vodě a v hustém porostu se v něm drží vlhko a nečistoty. Pravidelná kontrola a čištění uší jsou proto u tohoto plemene nutností, ne doporučením. Dále se u slídičů popisuje progresivní retinální atrofie a šedý zákal, takže oční vyšetření rodičů je namístě. A protože plemeno vzniklo z jedenácti zakladatelů a příbuzenské křížení bylo v jeho historii běžné, ptejte se chovatele na příbuznost rodičů – u tohoto plemene to není zbytečná otázka.

Cena a nákup

Německý křepelák se u nás chová hlavně v mysliveckém prostředí a plemeno zastřešuje Klub německého křepeláka. Cena s průkazem původu se odvíjí od chovatelské stanice a hlavně od toho, jestli rodiče složili zkoušky z výkonu.

Než ho pořídíte, ujasněte si, jestli mu dokážete dát dost pohybu a práce – je to lovecký pes, ne klidný společník. Trvejte na tom, že uvidíte matku se štěňaty, a na rentgenu kyčlí. Nápadně nízká cena je varovným signálem. Aktuální nabídku najdete v inzerci níže.