Saarloosův vlčák

Saarloosův vlčák (nizozemsky Saarlooswolfhond) je nizozemské plemeno a jedno z několika plemen vlčáků; dalšími jsou československý vlčák a neuznaný hierranský vlčák. Mezinárodní kynologická federace ho vede v I. skupině (ovčácká a honácká plemena) pod standardem č. 311. Do Česka byl poprvé dovezen roku 2005 a zastřešuje ho Klub chovatelů málopočetných plemen psů.

Původ a historie

Chov založil Leendert Saarloos (zemřel 1969) v první polovině 20. století. Základem se stal německý ovčák Gerard van der Fransenum a vlčice Fleur, původně chovaná v zoo v Rotterdamu. První vrh se narodil na jaře 1936, všechna štěňata ale zemřela na psinku – a protože Saarloos zarputile odporoval očkování proti psince, uhynulo štěňat mnoho i z dalších vrhů. Nakonec získal 28 kříženců psa a vlka, které postupně selektoval a dál křížil.

Jeho snahou bylo vyšlechtit povahově vyrovnané plemeno, vhodné třeba i jako vodicí pes pro nevidomé. To se nepodařilo: u psů začala převládat vlčí povaha a jedinci byli příliš bázliví a nezkrotní. Roku 1963 proto Saarloos znovu přimíchal vlčí krev, když nechal vlčici Fleur II nakrýt německým ovčákem Yro. Po jeho smrti roku 1969 se zdálo, že chov skončí, ale nizozemská kynologická organizace ho zachránila: 5. července 1975 byl saarloosův vlčák – do té doby známý jako evropský vlčák – uznán národním plemenem a roku 1981 ho uznala FCI.

V Česku má plemeno velkého konkurenta – československého vlčáka, který je o desetiletí starší a obecně platí za lépe cvičitelného a méně plachého. První saarloosův vlčák se sem proto dostal až roku 2005: fenu z Finska dovezla Monika Soukupová, krátce nato importovaly Jana Nováková a Irena Honzáková další dvě feny a psa; první vrh se narodil v chovatelské stanici Jany Novákové.

Vzhled a rozdíl od československého vlčáka

Stavba těla připomíná vlka: je vyvážená, s dobrým osvalením a poměrně dlouhýma nohama. Psi měří v kohoutku 65 až 75 cm, feny 60 až 70 cm; hmotnost standard neurčuje, u dospělého psa se pohybuje kolem 38 kg. Zbarvení vychází většinou z vlkošedé ve světlejších i tmavších odstínech, vyskytuje se i krémové a hnědé; při krytí dvou hnědých jedinců se narodí jen hnědí. Hlava je „vlčí“, s plochou širokou lebkou a jen mírně vyznačeným stopem. Oči jsou mandlové, šikmo posazené, preferuje se žlutavá duhovka, která s věkem může tmavnout. Ocas je poměrně dlouhý, v klidu svěšený; tlapky spíš zaječí.

Rozeznat saarloosova od československého vlčáka je těžké i pro kynology, protože běžně existují zástupci jednoho plemene, kteří by byli typickým příkladem druhého. Vodítka jsou tři. Uši: u ČSV masité se zaoblenou špičkou, u SAV tenké a špičaté. Nasazení ocasu: ČSV vysoko, SAV nízko. A hlavně povaha: chovatelka obou plemen, která do Česka dovezla prvního SAV, uvádí, že ČSV jsou vhodní i jako pracovní psi, zatímco SAV jsou vyloženě jen společenští.

Povaha

Povaha saarloosova vlčáka pramení především z vlčí krve. Je nezávislý, tvrdohlavý, hrdý, vnímavý a většina jedinců je plachá. Zároveň je aktivní, mrštný a oddaný především jednomu člověku, kterého si z rodiny vybere. Je to mírumilovný a milý pes, který v žádném případě není agresivní; k cizím se chová neutrálně – nevyhledává jejich kontakt, ale ani není agresivní či přehnaně obranářský.

Plachost je u tohoto plemene považována za jeho zvláštní vlastnost a už v době šlechtění se ji chovatelé pokoušeli zařadit do standardu, což se nakonec neprosadilo. Dobrý hlídač to není; naopak jsou tito psi spíš tiší. Umí dobře využívat smysly, jsou obezřetní a mají dobře vyvinutý lovecký pud: vztah k jiným psům bývá v pořádku díky jejich submisivitě, ale u slepic, hlodavců a podobných zvířat platí, že si pes zvykne na konkrétní zvíře, které bylo v domácnosti dřív než on – jiné jedince stejného druhu ale s radostí požene. Zcela zásadní roli hraje socializace, která ovlivní, jak bázlivý bude pes v dospělosti.

Péče a chov

Je to aktivní a energický pes, kterému vyhovují především dlouhé procházky, a pokud si na to zvykne ve štěněcím věku, i běh u kola. Pro agility ani dogdancing se běžně nevyužívá. Pro zaneprázdněné lidi se nehodí.

Srst s podsadou se obměňuje dvakrát ročně a poměrně silně – pro alergiky vhodný není. Mimo línání stačí pročesávání párkrát týdně. Srst se navíc v zimě a v létě dost liší, což je nutné zohlednit hlavně před výstavami. Časté šamponování spíš škodí; do uší není potřeba zasahovat, srst v nich roste přirozeně hlavně v zimě. Přerostlé drápy je nutné stříhat.

Vhodná je zahrada se zatepleným výběhem i byt, kde má pes své místo. U zahrady je nutné myslet na možnou bázlivost psa: plot musí být dostatečně pevný i vysoký. V bytě tenhle problém odpadá. Kontakt se smečkou či rodinou pes vyžaduje tak jako tak.

Zdraví a podmínky uchovnění

Podmínky uchovnění v Česku jsou konkrétní a stojí za to je znát, protože rovnou říkají, na co se ptát. Jedinec musí mít z klubové výstavy posudek nejméně „velmi dobrý“, dále je nutný snímek kyčlí pořízený po 15. měsíci věku dokládající, že pes netrpí dysplazií stupně 3/3, a testy na progresivní retinální atrofii (PRA).

Kromě toho se u plemene popisuje degenerativní myelopatie – postupné ochrnování zadních končetin ve vyšším věku, na kterou existuje DNA test na gen SOD1 – a hypofyzární nanismus, dědičná porucha růstu, která je doložena u německého ovčáka i u obou plemen vlčáků a rovněž se testuje. Zvláštností plemene je, že některé feny hárají jen jednou ročně, podobně jako vlčice – to samo o sobě omezuje počet vrhů.

Cena a nákup

Saarloosův vlčák je u nás vzácný, vrhů je málo a cena štěněte s průkazem původu tomu odpovídá.

Než ho pořídíte, položte si jednu otázku: chcete vlčáka, nebo chcete psa, se kterým se dá pracovat? Pokud to druhé, je pro vás vhodnější československý vlčák. Saarloos je plachý společník, ne pracovní pes – a plachost u něj není vada, ale plemenný rys. Ptejte se na snímek kyčlí, na test PRA a na příbuznost rodičů. Trvejte na tom, že uvidíte matku se štěňaty. Nápadně nízká cena je varovným signálem. Aktuální nabídku najdete v inzerci níže.