| Země původu | Velká Británie |
|---|---|
| Výška v kohoutku | 35,5-37 cm |
| Inzerátů v nabídce | aktuálně žádné |
Shetlandský ovčák, běžně šeltie, je plemeno vyšlechtěné na Shetlandských ostrovech severně od Skotska, které Mezinárodní kynologická federace vede v I. skupině (ovčácká a honácká plemena) pod standardem č. 88. Vypadá jako malá kolie a plemeno je známé už od 18. století. Na Shetlandech žijí malé ovce a shetlandští poníci – a šeltie byla jejich ovčáckým psem.
Šeltie se začaly vyvíjet už v 17. století a nevypadaly vždycky jako dnes: zpočátku by se daly přirovnat spíš k malé border kolii. Do dnešní podoby se dostaly až kolem roku 1940; do té doby byl vzhled jednotlivých psů dost rozmanitý, hlavně proto, že se anglický Kennel Club nemohl dohodnout na standardní výšce.
Rozšířená představa, že jde prostě o zmenšenou kolii, není přesná. Na vzniku šeltie se kolie zdaleka nepodílela nejvíc – dodala jen konečný elegantní vzhled. Původem jsou šeltie pravděpodobně potomky špicovitých a severských plemen a kavalírů King Charles španělů a zčásti mají podobný původ jako border kolie; pravděpodobně v nich koluje i krev původních keltských ovčáků. Někteří chovatelé se ovšem vzhledu malé kolie přiblížit chtěli, a proto do chovu zařazovali malé jedince kolií – ti sice dodali krásu srsti, ale zadělali na věčné problémy s výškou ve vrzích.
Malé plemeno s dlouhým rovným hřbetem. Ideální kohoutková výška je 37 cm u psů a 35,5 cm u fen s tolerancí ±2,5 cm; hmotnost se pohybuje mezi 6 a 12 kg. Špičatá hlava má mírný stop, oči jsou nejčastěji tmavohnědé a mandlového tvaru. Uši jsou malé a blízko u sebe; v klidu přiléhají k hlavě, při soustředění směřují poloklopené dopředu.
Srst je dlouhá a rovná s hustou podsadou, a proto ji je nutné pravidelně kartáčovat. Zbarvení může být sobolí, trikolor, blue-merle, černo-tříslové nebo bikolor (černobílé), přičemž poslední jmenované je trochu vzácné. Ocas je nízko nasazený a lehce prohnutý.
O šeltiích se dá říct, že jsou bezproblémovým plemenem – s jednou důležitou výhradou. Jsou velice inteligentní a vnímavé, a právě proto se nehodí ke každému. Šeltie špatně snáší nervózního člověka: je citově labilní a neunese hrubost a řev – v takovém případě vám prostě vyhlásí stávku.
Je velmi učenlivá a chápavá, takže jí výcvik nedělá velké problémy, a je oblíbená u rodin s dětmi. Některé šeltie ale kvůli své vnímavosti přehnaně reagují na rušivé podněty, což může limitovat jejich pracovní upotřebitelnost. Pastevecké pudy si zachovaly dodnes a s nimi i sklon hlásit – s uštěkaností je u tohoto plemene potřeba počítat a od štěněte na ní pracovat.
Nejvíc úspěchů dosahují šeltie v agility, kde se uplatní jejich přesnost a kde některé vynikají i velkou rychlostí. Mezi jejich přednosti patří lehká kostra, velká učenlivost a pozornost; překážky se naučí velmi rychle. Většina šeltií závodí ve velikostní kategorii S (Small) nebo M (Medium), najdou se ale i jedinci závodící v kategorii Large. V posledních letech se šeltie objevují i v dogdancingu.
Dlouhá srst s hustou podsadou vyžaduje pravidelné kartáčování až ke kůži – jednou týdně a v období línání, které probíhá dvakrát ročně, denně. Zvýšenou pozornost si žádá límec, srst za ušima a kalhotky na stehnech. Srst je do jisté míry samočisticí, takže časté koupání není namístě. Nestříhá se ani netrimuje.
Pohyb šeltie potřebuje, ale ještě víc potřebuje zaměstnat hlavu. Chytrý ovčácký pes bez práce si najde vlastní zábavu – obvykle hlídání okna a štěkání na kolemjdoucí.
Šeltie sdílí s koliemi dvě zásadní dědičné vady a obě se dají testovat.
První je mutace genu MDR1. Postižený pes nesnáší řadu běžně používaných léčiv – některá odčervovadla, antiparazitika, ale i léky používané při anestezii nebo proti průjmu – a reakce může být smrtelná. Existuje DNA test a výsledek by měl znát váš veterinář dřív, než psovi cokoli podá. Druhou je anomálie kolií (CEA), vrozená vada cévnatky a sítnice, která v mírné formě vidění neovlivní, v těžké ale vede k odchlípení sítnice a ke slepotě; zjistí se očním vyšetřením štěňat kolem šestého až sedmého týdne nebo DNA testem.
Plemenně specifická je von Willebrandova choroba typu III – nejtěžší forma dědičné poruchy srážlivosti krve, která se projeví nadměrným krvácením při úrazu nebo zákroku; i na ni existuje DNA test. Dále se u plemene popisuje progresivní retinální atrofie, dermatomyozitida (zánětlivé onemocnění kůže a svalů mladých psů), snížená funkce štítné žlázy a luxace patelly. A poslední věc: spojení dvou psů se zbarvením merle se nikdy nesmí udělat – z takového vrhu se rodí štěňata s těžkými očními vadami a hluchotou.
Šeltie je u nás oblíbené a dobře dostupné plemeno; zastřešuje ho Klub chovatelů šeltií a Klub chovatelů kolií a sheltií. Cena s průkazem původu se odvíjí od chovatelské stanice a výsledků testů.
Ptejte se konkrétně na DNA test MDR1, na vyšetření vrhu na CEA a – pokud kupujete blue-merle – na zbarvení obou rodičů. Trvejte na tom, že uvidíte matku se štěňaty. Nápadně nízká cena je varovným signálem. Aktuální nabídku najdete v inzerci níže.
O šeltiích se dá říct, že jsou bezproblémovým plemenem – s jednou důležitou výhradou. Jsou velice inteligentní a vnímavé, a právě proto se nehodí ke každému. Šeltie špatně snáší nervózního člověka: je citově labilní a neunese hrubost a řev – v takovém případě vám prostě vyhlásí stávku.
Dlouhá srst s hustou podsadou vyžaduje pravidelné kartáčování až ke kůži – jednou týdně a v období línání, které probíhá dvakrát ročně, denně. Zvýšenou pozornost si žádá límec, srst za ušima a kalhotky na stehnech. Srst je do jisté míry samočisticí, takže časté koupání není namístě. Nestříhá se ani netrimuje.
Šeltie je u nás oblíbené a dobře dostupné plemeno; zastřešuje ho Klub chovatelů šeltií a Klub chovatelů kolií a sheltií. Cena s průkazem původu se odvíjí od chovatelské stanice a výsledků testů.
Aktuální nabídku štěňat plemene Shetlandský ovčák (šeltie) s průkazem původu (PP) i bez PP najdete na inzerce-psu.cz. Štěňata s PP pocházejí z chovatelské stanice a mají doložený rodokmen, štěňata bez PP bývají levnější.
