| Země původu | Švýcarsko |
|---|---|
| Výška v kohoutku | 60-72 cm |
| Inzerátů v nabídce | aktuálně žádné |
Velký švýcarský salašnický pes (německy Grosser Schweizer Sennenhund) je po bernardýnovi největší ze švýcarských horských psů a největší ze čtyř plemen švýcarských salašníků. Mezinárodní kynologická federace ho vede ve II. skupině, sekci 3 – švýcarští salašničtí psi, pod standardem č. 58. Plemeno je velmi staré, známé už od středověku, a sloužilo k tahu, nošení a hlídání na vesnicích.
O pradávném původu velkého salašnického psa existuje několik teorií. Podle nejpopulárnější jsou tito psi potomky molossoidních psů, obrovských mastifů, kteří doprovázeli římské legie při dobývání střední Evropy v prvním století př. n. l. Jiná hypotéza mluví o velkém plemeni zavlečeném do Evropy Féničany, kteří se kolem roku 1100 př. n. l. usadili ve Španělsku; jejich psi měli migrovat na východ a ovlivnit vývoj velkých mastifů – španělského mastina, pyrenejského horského psa, bordeauxské dogy, rotvajlera i švýcarských plemen. Třetí teorie předpokládá, že velcí psi ve Švýcarsku žili už před římskou invazí a ke vzniku dnešních plemen vedlo teprve jejich křížení s římskými psy.
Novodobá historie je naopak krátká a velmi konkrétní. Na jubilejní výstavě k 25. výročí Švýcarské kynologické společnosti roku 1908 v Langenthalu byli poprvé předvedeni dva takoví psi – jako „krátkosrstí bernští salašničtí psi“ – k posouzení prof. Albertu Heimovi. Ten v nich poznal původní velké salašnické a řeznické psy, kteří už byli považováni za vymizelé. Roku 1909 byli uznáni jako samostatné plemeno a poprvé zapsáni do 12. svazku Švýcarské plemenné knihy pod dnešním jménem. V lednu 1912 vznikl klub. Chovná základna ale dlouho zůstávala malá – bylo obzvlášť těžké sehnat chovné feny – a teprve od roku 1933 se ročně zapisovalo víc než 50 psů. Standard FCI byl poprvé uznán 5. února 1939. Za druhé světové války psi sloužili ve švýcarské armádě k tahu a nošení břemen v těžce přístupném horském terénu; toto pracovní využití pomohlo k tomu, že roku 1945 bylo poprvé zapsáno přes 100 štěňat a celkový stav ve Švýcarsku činil 350 až 400 zvířat.
Masivně a přesto harmonicky stavěný velký pes s dobrým osvalením, který přes svou velikost a hmotnost prokazuje vytrvalost a dobrou pohyblivost. Psi měří v kohoutku 65 až 72 cm a váží kolem 60 kg, feny 60 až 68 cm a váží zhruba 45 až 50 kg.
Srst je krátká, rovná a tvrdá, s velmi hustou podsadou. Zbarvení je trikolorní se základní černou barvou a symetricky rozloženými rezavými a bílými znaky. Právě symetrie znaků a krátká srst ho odlišují od bernského salašnického psa, který je dlouhosrstý.
Jistý, pozorný, ostražitý a nebojácný v běžných každodenních situacích – tedy pes, kterého jen tak něco nerozhodí. K známým osobám je dobromyslný a přítulný, vůči cizím sebejistý, temperamentu je středního. Hodí se k dětem a většinou s nimi vychází dobře. S jinými psy vychází dobře, není příliš dominantní a vůbec ne agresivní.
Je z něj velmi dobrý hlídač, který je ale vlídný k lidem. Jednu výhradu má: sklony pronásledovat rychle se pohybující předměty, hlavně zvířata – proto je nutné seznámit ho s jinými zvířaty už ve štěněcím věku. Právě pro svou klidnou a vyrovnanou povahu je dnes ceněný především jako rodinný pes.
Srst je krátká a o srst není třeba nijak zvlášť pečovat – stačí pravidelně pročesat. Podsada je ale velmi hustá, takže dobře snáší studené počasí a nemá rád teplo; v létě musí mít vždy stín a vodu. Může žít celoročně venku.
Do města se nehodí: potřebuje dostatek pohybu a čerstvého vzduchu. V prvním roce života je zásadní pohyb nepřetěžovat – u velkého plemene se kloubní aparát vyvíjí dlouho a schody, skoky nebo běh u kola u rostoucího štěněte napáchají víc škody než užitku.
Základem u velkého plemene je dysplazie kyčelního a loketního kloubu a osteochondróza – rentgen obou rodičů má chovatel doložit. Jako u každého psa s hlubokým hrudníkem hrozí torze žaludku, která bez okamžité operace končí smrtí; nekrmit těsně před zátěží ani po ní.
U tohoto plemene je navíc popsána i torze sleziny, tedy přetočení sleziny, které se objevuje samostatně nebo spolu s torzí žaludku a rovněž vyžaduje okamžitý zákrok. Dalším plemenně významným tématem je močová inkontinence u fen, která se u velkých švýcarských salašnických psů vyskytuje výrazně častěji než u jiných plemen a projevuje se únikem moči ve spánku; je léčitelná. Popsána je také epilepsie a distichiáza – nadpočetné řasy dřoucí rohovku. Průměrná délka života se pohybuje kolem osmi až jedenácti let.
Chov je dnes rozšířený téměř po celé Evropě, u nás patří plemeno k méně běžným a vrhů není mnoho. Cena štěněte s průkazem původu odpovídá odchovu velkého psa s rentgeny.
Než ho pořídíte, počítejte s tím, že tohle je pes na venkov nebo alespoň k domu se zahradou – a že v prvním roce potřebuje spíš rozvahu než sport. Trvejte na tom, že uvidíte matku se štěňaty, a na rentgenu kyčlí a loktů obou rodičů. Nápadně nízká cena je varovným signálem. Aktuální nabídku najdete v inzerci níže.
Jistý, pozorný, ostražitý a nebojácný v běžných každodenních situacích – tedy pes, kterého jen tak něco nerozhodí. K známým osobám je dobromyslný a přítulný, vůči cizím sebejistý, temperamentu je středního. Hodí se k dětem a většinou s nimi vychází dobře. S jinými psy vychází dobře, není příliš dominantní a vůbec ne agresivní.
Srst je krátká a o srst není třeba nijak zvlášť pečovat – stačí pravidelně pročesat. Podsada je ale velmi hustá, takže dobře snáší studené počasí a nemá rád teplo; v létě musí mít vždy stín a vodu. Může žít celoročně venku.
Chov je dnes rozšířený téměř po celé Evropě, u nás patří plemeno k méně běžným a vrhů není mnoho. Cena štěněte s průkazem původu odpovídá odchovu velkého psa s rentgeny.
Aktuální nabídku štěňat plemene Velký švýcarský salašnický pes s průkazem původu (PP) i bez PP najdete na inzerce-psu.cz. Štěňata s PP pocházejí z chovatelské stanice a mají doložený rodokmen, štěňata bez PP bývají levnější.
